O Sněhurce a sedmi trpaslících

V královském paláci žil král se svou dcerou Sněhurkou. Říkali jí tak proto, že měla kůži bílou jako sníh. Když královna zemřela, oženil se král znovu, a tak Sněhurku vychovávala macecha. Macecha byla velmi krásná, ale také velmi zlá a Sněhurku nenáviděla. O to víc, když viděla, jak je dívka den ze dne krásnější.

Královna měla v síni schované kouzelné zrcadlo, se kterým si každý den povídala. Zrcadlo znalo odpovědi na všechny otázky, ale královnu zajímala jen jedna: „Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je v zemi nejkrásnější?“ „Ty, má paní, jsi v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější,“ odpovídalo zrcadlo každý den.

Ale jak už jsme říkali, Sněhurka rostla do krásy, takže jednoho dne byla odpověď zrcadla jiná: „Sněhurka je v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější.“ Když to královna uslyšela, velmi se rozzlobila. Pozvala si myslivce, který byl jejím věrným pomocníkem, a poručila mu, aby Sněhurku odvedl do lesa a zabil ji. Už ji nechtěla nikdy potkat.

Myslivec dívku odvedl do lesa, ale zabít ji nedokázal. Královně proto jako důkaz o Sněhurčině smrti podstrčil srdce laně. Královna byla spokojená a šla se přesvědčit k zrcadlu. Ale to znovu zopakovalo: „Sněhurka je v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější.“ Královna se opět rozzlobila, protože věděla, že ji myslivec napálil. Rozhodla se, že se Sněhurky zbaví sama. Od zrcadla zjistila, že Sněhurka bydlí v lese v domečku sedmi trpaslíků. Královna se rozhodla, že Sněhurku otráví jedovatým jablkem. Přestrojila se za stařenku a vyrazila do lesa.

Sněhurce se u trpaslíků žilo hezky. Trpaslíci vyráželi každé ráno do práce a ona zůstávala doma sama, uklízela světničku a vařila. Sněhurka se starala o trpaslíky a trpaslíci se starali o ni.

Zrovna když se zlá královna rozhodla, že Sněhurku v domečku navštíví, byli trpaslíci v práci. Sněhurka zametala kolem domečku a prozpěvovala si. Už z dálky na královnu přestrojenou za babičku mávala, aby ji pozdravila. Královna došla k chaloupce a povídala: „Vidím, že jsi moc hodné děvče. Za to, že jsi mě tak uctivě pozdravila, ti dám jablíčko. Zrovna s nimi jdu na trh.“ Sněhurce se krásná červená jablka líbila, a tak si jedno vzala a s chutí se do něj zakousla. V tu chvíli se jí ale svět zatočil před očima a ona spadla bez života k zemi. Královna se zlostně zasmála a spěchala do paláce za zrcadlem. Tentokrát ji odpověď zrcadla nezklamala.

Mezitím se do chaloupky vrátili trpaslíci. Našli Sněhurku ležet před chaloupkou bez známek života a mysleli si, že je mrtvá. Dlouho ji oplakávali. Nakonec ji uložili do skleněné rakve, aby se na ni mohli alespoň chodit dívat.

Jednoho dne projížděl kolem chaloupky princ ze sousedního království. Uviděl překrásnou dívku ve skleněné rakvi, proto se u chaloupky zastavil. Přistoupil k rakvi, odhrnul víko a Sněhurku políbil. V tu chvíli se dívce uvolnil kousek otráveného jablka z krku a Sněhurka se nadechla. Všichni jásali a radovali se. Princ požádal Sněhurku o ruku a brzy byla svatba.

A jak to dopadlo s královnou? Jakmile Sněhurka opět ožila, zopakovalo zrcadlo královně, že Sněhurka je v zemi nejhezčí a nejkrásnější. Královna se rozzlobila a zrcadlo vzteky rozbila. Jeden ze střepů ji zasáhl přímo do jejího zlého srdce, které se okamžitě zastavilo. A to byl konec zlé královny.

Princ se Sněhurkou žili šťastně až do smrti a měli spolu spoustu dětí, se kterými si trpaslíci chodili hrát.