Rádio a televize

Kniha na jednom místě systematizuje nejdůležitější studie české rozhlasové teorie, ty navíc doplňují překlady dvou vlivných zahraničních studií. Ve čtyřech oddílech jsou zde představeny dvě desítky studií teoretiků i praktiků rozhlasové tvorby, cílem antologie je nabídnout dosud neexistující komplexní rámec teoretického myšlení o rozhlasové tvorbě. Z hlediska předmětu zkoumání se jednotlivé články orientují na literární a dramatickou rozhlasovou tvorbu, tematizují zásadní otázky rozhlasového tvůrčího procesu (dramaturgie, režie, herectví), otázky auditivní adaptace literárního díla a žánrologie (Jan Lopatka, Rudolf Matys), východiska metodologicky ukotvené analýzy rozhlasového artefaktu (Götz Schmedes, Elke Huwiler) a teorie rozhlasové inscenace (Alena Štěrbová, Jan Vedral). Kniha po mnoha desítkách let zpřístupňuje texty, které zůstávaly čtenářům nedostupné, přitom tvoří páteř českého myšlení o rozhlasové tvorbě (Václav Růt, František Kožík, Olga Srbová), nabízí také cenné teoretické příspěvky samotných tvůrců (Jiří Horčička, Josef Melč, Josef Henke). Kniha je určena všem zájemcům o rozhlasovou tvorbu, zájemcům o literaturu a její adaptace, teoretikům i praktikům, v neposlední řadě pak také pedagogům i studentům příslušných oborů.

Publikace představuje první český soubor akademických textů na téma etiky dokumentárního filmu. Přináší teoretickou reflexi, ale i osobní zkušenost či příspěvek k pedagogice na filmových školách. Stati odrážejí různé oborové pohledy a jsou výzvou k dalšímu bádání a odborné diskuzi v oblasti, kterou české akademické prostředí trvale přehlíží. Pobízí k dialogu mezi výzkumnou, profesionální a veřejnou sférou, k překračování oborových hranic.

Publikace se zabývá problematikou rozhlasového herectví a rozhlasové režie. Obě tyto složky akcentuje ve vzájemné souvislosti a teoreticky reflektuje jejich tvůrčí podmíněnost při vzniku rozhlasové inscenace. Výzkum je soustředěn na tvorbu dvou významných českých rozhlasových režisérů: Jiřího Horčičky a Josefa Melče a jejich vrcholné inscenace vzniklé v období sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Práce metodologicky vychází ze strukturalistické teorie Jiřího Veltruského, jehož strukturální a sémiotickou teorii reviduje pro oblast rozhlasové teorie. Kromě Veltruského se výzkum opírá o stěžejní monografie českých rozhlasových teoretiků, především publikace Jana Czecha a Aleny Štěrbové, a také o teorii rozhlasové dramatizace prózy Jana Lopatky.

Kniha Ženské hrdinky a jejich zobrazování v českých televizních krimiseriálech věnovaná českým kriminalistkám reflektuje zájem o zobrazování genderových identit v divácky celosvětově oblíbeném žánru krimi. Výzkum současných televizních krimiseriálů přináší výpověď o aktuální podobě zobrazování postav v české TV tvorbě. Prostřednictvím výzkumu dekády české televizní krimitvorby vzniká unikátní mapa období přerodu české TV kriminální produkce. Vysvětlena jsou specifická tuzemská schémata zobrazování ženských postav, stejně jako patrné pronikání zahraničních tendencí. Přestože se česká TV tvorba zaměřená na kriminální narativy ve zkoumaném období proměnila, je v mnoha případech stále na začátku vývoje. Pozůstatky dob minulých však poskytují českým krimipříběhům unikátní kulturní (své)ráz.

Publikace se zabývá vývojem žánru české rozhlasové detektivky s akcentací období po roce 1989 a zvukového ztvárnění děl. Zvuková podoba zahrnuje organizaci jednotlivých zvukových prostředků a vytvoření komplexního zvukového plánu podléhajícího určité interpretaci textu předlohy. Práce sleduje změny v nakládání se zvukovými prostředky slovem, zvukem, hudbou a tichem v dílech vzniklých v kontextu téměř třicetiletého vývoje žánru v Českém rozhlase na ploše analýz osmi vybraných inscenací. Metoda analýzy čerpá ze strukturalistické, a především audionaratologické teorie. Práce tak nabízí vlastní analytický model, jenž akcentuje využití zvukových prostředků v organizaci narativu i pro charakterizaci postav, prostředí a atmosféry děje auditivního tvaru.