Olomoučtí fotografové

Vladislav Galgonek (*1946 v Českém Těšíně) absolvoval lidovou konzervatoř (1967–1969), obor reportážní fotografie (1981–1985). Fotografuje od dětství, systematicky od roku 1967, profesionálně od roku 1971 jako fotograf-výtvarník na dole Odra v Ostravě. Od roku 1973 působí jako redaktor-fotoreportér ČTK v oblastní redakci v Olomouci. Zúčastnil se řady výstav v ČR i zahraničí, zejména se skupinou H 70 (Ostrava, Havířov), a uspořádal autorské výstavy: Hukvaldy 1976, Uničov 1984, Jeseník 1985, Havířov, Uničov 1987, Olomouc 1990, Šternberk 1992, Olomouc 1996, 1999. Zúčastnil se celostátních a mezinárodních fotografických výstav a soutěží, publikuje své snímky v ČR i zahraničí.

Blanka Lamrová (*1949), rodačka z Litovle, patří k nenápadným osobnostem české fotografické scény. Po studiích na Střední průmyslové škole grafické v Praze (1968–1972) pracovala neuvěřitelných 43 let (1972–2015) jako fotografka v Národní galerii v Praze. Celý život se věnovala dokumentární a časosběrné fotografii, cenné jsou i její snímky z roku 1989, kdy se jí podařilo zachytit řadu zlomových okamžiků, jako byla emigrace občanů NDR či sametová revoluce. Je členkou Asociace profesionálních Fotografů České republiky a členkou Svazu českých fotografů.

Michal Kalhous (*1967) v současné době působí na Katedře fotografie Ostravské univerzity. Fotografii studoval ve fotografické speciálce u Mileny Valuškové na Základní umělecké škole M. Stibora v Olomouci. S Olomoucí jsou spjata i jeho vysokoškolská studia a působení na lokální výtvarné scéně od 90. let minulého století. S jeho tvorbou je, v souvislosti s nástupem postmoderny, také spojován pojem nefotografie. K nejvýznamnějším domácím představitelům tohoto směru patří vedle tvůrčí dvojice Lukáš Jasanský – Martin Polák právě i Michal Kalhous.

Karel Kašpařík (1899–1968), výrazná osobnost české meziválečné fotografie třicátých let 20. století. Kašpařík, mj. člen Českého klubu fotografů amatérů v Olomouci se ve své tvorbě zaměřoval na sociální dokumentární fotografii, experimentální a avantgardní fotografii. Kniha v textové a obrazové části čerpá z bohatého archivního fondu autora, uloženého ve fotografické sbírce v Muzeu umění Olomouc.

Petr Zatloukal (*1956 ), dlouholetý vedoucí fotografického ateliéru na PdF UP v Olomouc, absolvent fotografické speciálky, kterou na Lidové škole umění v Olomouci vedl fotograf Miloslav Stibor (1927–2011), a Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů v Praze. Jeho tvorbu výrazně ovlivnilo setkání s divadelním fotografem Jaroslavem Krejčím (1929–2006), který ve fotografické tvorbě prosazoval osobitost, vlastní přístup, tajemství. Mírná dekadence a surreálný nádech, to jsou typické znaky dosud nepublikovaných fotografií Petra Zatloukala z 80. a 90. let minulého století.

Miloslav Stibor (1927–2011) je považován za významnou osobnost a klasika české poválečné fotografie v oblasti aktu a portrétu. Jeho jméno dnes nese Základní umělecká škola v Olomouci, kterou zakládal v padesátých letech minulého století, nechybí také ve většině knih a výstav o historii české fotografie. Během svého života připravil přes 140 autorských výstav. Jako pedagog působil v oblasti fotografie od poloviny padesátých let minulého století. Propracovaná učební metodika kombinovaná s praxí se stala vzorem pro výuku fotografie na dalších lidových školách v celé republice. Jeho kniha Fotografie pro Lidové školy umění byla aktivně používána amatéry i profesionály až do nástupu digitální fotografie. Kniha vyjde v roce 2021, k příležitosti desátého výročí autorova úmrtí.